ŠUMAVA - DISKUSNÍ PLATFORMA
 
Autorem fotografií je Mgr. František Janout.

Vážené a milé kolegyně, kolegové, členové ČSEBR či prostě čtenáři jeho webových stránek,

nabízíme vám nový zdroj informací z oblasti tentokrát nejen experimentálně botanické, ale výrazně mezioborové. Z oblasti „šumavské“, v níž se obrazně i skutečně potkávají nejen botanici se zoology či dokonce pedology a klimatology,ale také přírodovědci se sociology, ekology či politiky. Z oblasti, z níž, bohužel, minulé dvacetiletí nejen odborných, ale zejména emocionálních mediálních diskusí postupně vytěsnilo racionální vědecké dialogy či polemiky a místo nich dosadilo nejrůznější faktologicky prázdná klišé.

Polarizovaly se laické i odborné tábory hájící či naopak zpochybňující strategie zasahování či nezasahování proti kalamitám lýkožrouta smrkového, prosazující či odmítající vytvoření „divokého srdce Evropy“ z virtuálních klostermanovských hvozdů. Jedna strana předvádí veřejnosti impaktová i neimpaktová data o tom, jak a proč Šumava neodvratně usychá, druhá oponuje dokumentací nadějné spontánní obnovy všeho živého. A na pozadí toho všeho bohužel „zelená střecha Evropy“, kterou nám zanechaly vojenské újezdy z doby předpřevratové, neúprosně mizí. Nevěříte? Stačí porovnat její letecké snímky z průběhu i jen několika minulých let.

Proč? Možná se ten grandiozní pokus o její samoobnovu nepovedl? Možná jeho tvůrci a zarputilí zastánci něco neodhadli, podcenili? Možná se ale naopak dále mýlí jejich odpůrci, nejsouce dost trpěliví či důvěřiví. Zastánce spontánní obnovy vám řekne, že les přece není dán jen svým stromovým patrem. A ty zmíněné letecké snímky zřejmě nezdůrazňují nadějný nárůst pidináletů v kulisách mrtvé smrkové opony… Kolik procent bezzásadové šumavské plochy je ale v současnosti „sukcesně hodnoceno“? Ale máme opravdu čekat ne několik desítek – ale možná stovky let, až na místě schwarzenberských smrkových monokultur vyroste nový smíšený prales? A z čeho vlastně vyroste, když bezzásahovost znamená také vyvarovat se přísadeb a spolehnout jen na vítr a ptactvo nebeské? Kolik procent oněch kultovních pravých horských smrčin přežilo v NPŠ svoji kůrovcovou genocidu? Není to přece jen drsný hazard s bezmála sedmdesáti tisíci hektary nedocenitelné přírody, v naprosté většině tvořené de facto „hospodářským lesem“? Co je přijatelná realita a co jen zbožné přání?

Nejsa ekolog, nadto „lesní“ – a vůbec již ne expert přes národní parky, nevím. Za bezmála dva roky svého vlastně laického seznamování se s „kauzou Šumava“ však bezpečně vím, co mne v ní děsí či aspoň rozhořčuje.
  • téměř naprostá absence dialogu mezi oběma odbornými „přírodovědeckými“ stranami
  • ostentativní, přímo programová hluchota k názorům opačné strany
  • tím i masivně převažující jednobarevnost relevantních odborných setkání
  • vyloučení „lesníků“ z této odborné diskuse, jejich stigmatizace coby „technokratických fachidiotů“, bagatelizace jejich argumentů
  • trvalá mediální nerovnováha informací o této problematice,dosud výrazně ve prospěch zastánců bezzásahové strategie
  • bezostyšná skandalizace odborných oponentů nezřídka trapně osobními útoky
  • záměrné zneužívání ať „laické“ či „odborné“ mládeže v těchto sporech, nezřídka s politickou motivací, její přímo cílené ohlupování
  • neexistence „platformy“ na níž by klíčové relevantní materiály z obou stran mohly být umístěny a tedy dostupné jak posouzení specialistů tak vědců prostě nadaných zkušeností či „zdravým lidským rozumem“
Důsledek a výsledek toho všeho? Přírodovědci už o „Šumavě“ nediskutují. Je to pod jejich profesionální úroveň. Předali tedy tuto aktivitu divadelním kritikům, sociologům, filosofům, politikům. Těm vládním i těm nevládním.

Soubor těchto důvodů mne postupně dovedl až k návrhu vytvořit takovou platformu „alespoň“ na webových stránkách naší ČSEBR. Návrh podpořila nedávná schůze naší katedry. Oslovil jsem poté všechny členy celostátního výboru ČSEBR. Z třinácti adresátů byl jeden proti, tři se zdrželi hlasování, většina existenci stránek podpořila. Jsem tomu velmi rád.

Nedokážu odhadnout, jak by se vyjádřilo veškeré členstvo – ale to lze brzy zjistit. Máte možnost nám obratem napsat svůj názor. Zatím na moji adresu opat@natur.cuni.cz. S vašimi názory budou obratem seznámeni jak předsedkyně tak místopředseda ČSEBR, s mým mladým kolegou, naším doktorandem Standou Vosolsobě připravíme když tak vhodnou svodku… Doufám, že dostatečně objektivní, o výhledovou průběžnou spolupráci jsem mj. požádal pana docenta Vrbu z JČU/BC. Na zcela volně interaktivní webové stránky si zatím netroufáme, uvidíme do budoucna.

Pokud stránky ani v této podobě neuspějí, žádné neštěstí – kdo nic nezkusí, nic nezkazí.

Úvodem přikládáme, vedle již zmíněného „zdůvodňovacího“ dopisu pro výbor ČSEBR několik „vstupních diskusních materiálů„: - materiál skupiny „vědeckých zastánců“ bezzásahové strategie v Národním parku Šumava - otevřený dopis jejich oponentů ministrovi životního prostředí ČR z ledna t.r. - stávající versi návrhu novely zákona o NPŠ, jež je v současnosti terčem mediální kritiky ze strany jak již zmíněných oponentů, tak nevládních organizací typu DUHA - dopis Mr. Lopouchina, jednoho z předsedů komisí IUCN k tomuto návrhu. Materiály nekomentujeme. Je to na vás….

Pokud však k oné psané polemice chcete v brzku slyšet i mluvenou, otevřete si i stránku našich katedrových seminářů. Hned dva z nich, ve dnech 3. a 17. dubna se týkají šumavského tématu a určitě nebudou „jednobarevné“, právě naopak. Jste na ně srdečně zváni.

V Praze, dne 28. března 2012

Zdeněk Opatrný



Jak jsme začínali a jak končíme

„Vážené a milé kolegyně, kolegové, členové ČSEBR či prostě čtenáři jeho webových stránek

nabízíme vám nový zdroj informací z oblasti tentokrát nejen experimentálně botanické, ale výrazně mezioborové. Z oblasti „šumavské“, v níž se obrazně i skutečně potkávají nejen botanici se zoology či dokonce pedology a klimatology, ale také přírodovědci se sociology, ekology či politiky. Z oblasti, z níž, bohužel, minulé dvacetiletí nejen odborných, ale zejména emocionálních mediálních diskusí postupně vytěsnilo racionální vědecké dialogy či polemiky a místo nich dosadilo nejrůznější faktologicky prázdná klišé…“


Těmito slovy jsme vám před dvěma měsíci uvedli současnou „šumavskou diskusní platformu“ na těchto webových stránkách. Nevěda, zda uspěje, zda splní svůj zamýšlený účel přispět k „nejednobarevné“ a zejména pak odborně-přírodovědecké diskusi na tohle stále „žhavé“ (a obávám se, v blízké letní budoucnosti ještě žhavější) mnohofaktorové téma. Ze stránek masmedií totiž po mém soudu ustoupilo jen dočasně, překryto jinými, ještě atraktivnějšími politickými kauzami.

Velmi pravděpodobně se také vrátí na jednání parlamentu z těchže důvodů časově odsunutá diskuse o novele zákona o NPŠ. Odborně vyvážená přírodovědecká argumentace té či oné strany v ní, žel, bude hrát spíše nepodstatnou roli. A pokud ano, tak jen jako již rutinní dialog vzájemně si nenaslouchajících stran. Obdobný naprosté většině dosavadních veřejných (a zřejmě i neveřejných) rokování. Příkladem může být seminář, pořádaný dne 23. dubna Komisí životního prostředí AVČR pod názvem: „Návrh zákona o Národním parku Šumava: pro či proti?“. Pozvánku s výčtem přednášejících i moderujících osob máte v příloze. Neutrální nadhled nad jejich příspěvky se snažila zaujmout úvodní přednáška pana náměstka ministra pro životní prostředí, Ing. Tesaře. Celý problém v podstatě shrnul do slov „…žijeme v demokratické společnosti, jak sněmovna rozhodne, tak bude….“ Takže ano, budoucnost NPŠ je v prvé řadě a hlavně záležitost politická, což odpovídá námitce od některých z vás proti spuštěním těchto webových stránek. Komentovali jsme je následovně:

„Přírodovědci už o „Šumavě“ nediskutují. Je to pod jejich profesionální úroveň. Předali tedy tuto aktivitu divadelním kritikům, sociologům, filosofům, politikům. Těm vládním i těm nevládním.“

„Pokud stránky ani v této podobě neuspějí, žádné neštěstí – kdo nic nezkusí, nic nezkazí.“


V kontextu s tím vším, s pohledem zpět i dopředu: uspěly či neuspěly? Je moudré resp. účelné je ponechat, možná pozměnit a dále vést - nebo jejich existenci ukončit? Vytvořeny byly se souhlasem a možno říci podporou výboru ČSEBR, o jejich dalším osudu by tedy po cca dvouměsíční zkušenosti měl opět rozhodnout tento výbor.

Pokud je mi známo, jednal o nich na své nedávné schůzi – a dvě třetiny přítomných členů byly nadále pro. Na druhé straně si svůj názor postupně utvrzovali i oba stávající „správcové webových stránek“. A ti dospěli k závěru, že vkládané úsilí, vzhledem k jeho výsledkům, není pro ně nadále rentabilní. A průvodní zodpovědnost za vše, co se na těchto stránkách objeví – a mohlo by být interpretováno jako oficiální postoj ČSEBR – příliš velká a svazující. Nadto - problém NPŠ evidentně většinu našich kolegů „nepálí“, nebo určitě ne natolik, aby mu věnovali více svého času třebas formou nějaké odborné internetové polemiky. A vést tyto stránky jen proto, abychom na nich bez dalších komentářů oznamovali konání různých „šumavských“ akcí, střetů, setkání či agitek rozhodně neláká nás. Takže naším rozhodnutím je abdikovat na tuhle svoji aktivitu. Stránky zachováme kvůli dokumentům na nich „vyvěšeným“ ještě do konce roku, pak zřejmě skončí.

Na závěr přesto ještě přikládáme pár relevantních informaci. V podstatě „katedrových“, ale také „čsebrových“.

Jak již víte, na adrese http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/anatomie.html můžete nalézt podrobnosti o seminářích, pořádaných v tomto letním semestru naší katedrou. Dva z nich organizátoři věnovali právě „šumavské problematice“ a strukturovali je jako klasickou odbornou konfrontaci vždy dvou řečníků, zastávajících k definici problému i k jeho řešení opačný názor. Hlavním cílem těchto přednášek bylo nejen shrnout relevantní data, ale také navodit polemiku a podnítit k diskusi zejména naše studenty. V prvém semináři se tak setkala dvojice prof. Jeník a prof. Kindlman, ve druhém prof. Prach a prof. Opatrný.

Trochu jsme se obávali, zda se naše očekávání splní. Zda posluchači jen se smíšenými pocity nevyslechnou ony do značné míry neslučitelné argumentace a po krátké diskusi nepůjdeme domů. Nestalo se tak. Realita předčila naše očekávání. Dostavili se i různí hosté, seminární místnost s maximální kapacitou 60-65 míst praskala ve švech, polemika zejména v prvém semináři se jen taktak udržela v potřebných zdvořilostních mezích a semináře místo obvyklé hodiny či „něco přes“ trvaly trojnásobek času. Ale hlavně – aktivně diskutovali i naši studenti. A sama diskuse se sice zcela nevyhnula oné politické frazeologii, ale většinově byla odborně přírodovědecká a patřičně mnohobarevná. I kritická – typu: „…předkládejte nám uchopitelná, objektivní fakta, nikoliv jen sugestivní obrázky, nespíš účelově, ilustrující jak je Šumava buď zelená, nebo naopak suchá…“. A když na závěr semestru, jak je u nás zvykem, pár desítek našich studentů (včetně budoucích pedagogů) hodnotilo kvalitu dílčích seminářů, nejvíc bodů sesbíraly ty šumavské. Nejen pro sám námět, ale také pro atraktivnost oné skutečné, ostré a interaktivní vědecké polemiky, s níž se studentské mládí vlastně zatím téměř nemělo možnost se setkat („…byla to téměř klasická středověká universitní disputace…“). Připouštím, že mne tenhle výsledek velmi potěšil a dodal pocit, že celá ta vynaložená energie nebyla nadarmo. Posluchači nejspíš neodešli s vědomím „…kde jest pravda, ta jediná správná…“, ale s poznáním, jak složité a současně až strhující je se k ní dobrat. Mohli posoudit férovost argumentace různých řečníků, spolehlivost či relativitu předkládaných informací, míru odbornosti či jen rétorického umu. Za zvlášť cenné považuji i to, že semináře nadchly i naše diplomanty s nikoliv „vědeckým“, ale „pedagogickým“ zaměřením.

S trochou nadsázky bych napsal: „…litujte, pokud jste nebyli při tom…“. Přikládáme vám sice pro ilustraci aspoň obě presentace z druhého semináře, ale bez mluveného doprovodu a zejména bez diskusního pokračování to zdaleka není ono.

Možná ještě někdy příště?

Závěr:

Děkujeme výboru ČSEBR za odvážný souhlas s naším „webovým experimentem“, za důvěru přeživší i jeho počáteční problémy. Přejeme jemu i celému plénu ČSEBR i nadále ochotu přemýšlet i diskutovat o nejen ryze odborné, ale také celospolečenské úloze vědy.

26.5.2012

Zdeněk Opatrný
Stanislav Vosolsobě


Prezentace:

Z. Opatrný: Ponechme (šumavskou) přírodu přírodě?
K. Prach: Kůrovec na Šumavě: spontánní obnova vs. lesnické zásahy

Autorem fotografií je Mgr. František Janout.


Vstupní diskusní materiály:


  Pozvánka na odborný pracovní seminář "Návrh zákona o Národním parku Šumava: Pro či proti?" (23.4.2012 v 13-17 h, sál 206, II. patro, Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1 ).

  Pozvánka na vernisáž výstavy "Šumava v Praze" (19.4.2012 v 16 h, Galerie Písecká brána, Praha 6).

  Pozvánka do Akademické kavárny na téma Šumava – chránící a chráněná (středa 25. dubna 2012 od 17 h v Literární kavárně knihkupectví Academia, Václavské nám. 34, Praha 1).

  Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi životního prostředí

  Zákon o vyhlášení Národního parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přirody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

  Stanovisko pracovníků Centra pro výzkum biodiverzity k otázce regulace kůrovcové gradace v Šumavském národním parku

  Dopis předsedy Světové komise pro chráněná území N. Lopoukhina ministrovi životního prostředí

  Reakce starosty Modravy A. Schuberta na dopis N. Lopoukhina